Jednoduše odpovězte, na co se ptají
Paradoxně nejtěžší je pro uchazeče jednoduše odpovědět na položenou otázku. Každý přemýšlí, jak by zajímavě a hlavně komplexně odpověděl, a nakonec se do toho tak zamotá, že už ani neví, jak zněla otázka. Proto odpovězte přímou odpovědí, jednoduše a nesnažte se to moc rozvíjet. Pokud se ten, kdo s vámi rozhovor vede, bude chtít zeptat na něco dalšího, jistě to udělá.
Například:
- Otázka: Proč jste z této práce odešla?
- Odpověď: Vedlo mě k tomu několik faktorů, nejdůležitější byl vztah s nadřízenou a pak mi vadilo dlouhé dojíždění. Přidaly se k tomu některé další důvody, ale nebyly tak důležité.
Tečka. Teď je na vašem protějšku, aby se zeptal. Vybere si, o čem chce slyšet více.
Když odpovídat nechcete...
Možná, že odpověď na tuto otázku pro vás není lichotivá. Řekněte tedy rovnou, že odpovídat pro vás není lehké, ale pokusíte se. A pak buďte upřímní. Odkryjte karty a počkejte, jak protějšek zareaguje. Dobré je uvést fakta, krátké vysvětlení vaší role a hlavně to, co jste si z dané situace vzali. Určitě se nesnažte mlžit, lhát, zamluvit otázku nebo odpovědět na něco úplně jiného. Nebudete důvěryhodní.
» Podívejte se na nové nabídky práce
↑ Možná máte pocit, že je dobré o sobě prozradit všechno, ale není to tak.
Nedávejte příliš mnoho informací
Někteří lidé dělají tu chybu, že chtějí říct všechno. Nakonec na sebe v zápalu upřímnosti prozradí i to, co vlastně ani nechtěli. Ale přijde jim to nějak správné. Stačí, aby se personalista chvíli na nic neptal, a hned mají pocit, že musí mluvit a mluvit. Tím si ale škodí. Nikdy totiž nemůžete vědět, co přesně chce vědět, a tak se nesnažte předem odhadnout jeho otázky.
V praxi se mi stalo, že celý pohovor za mě odvedla paní, které jsem vlastně ani nemusela dávat žádné otázky. Stačilo se různě dívat a ona hned povídala, protože měla pocit, že přesně ví, co chci slyšet.
Je dobré si uvědomit, že personalista pokládá otázky s určitým záměrem. Nechte ho jeho záměr naplnit.
Prodávejte firmu, ne sebe
Lidé se často snaží prodat tak urputně, že se vychvalují, jak dělali to a to a jak jsou dobří. Lépe ale funguje, když místo sebe prodáváte firmu, do které se hlásíte.
Například:
- Otázka: Proč jste se přihlásil na tuto pozici?
- Varianta odpovědi – prodávám sebe: Protože jsem už přesně tohle dělal. V téhle firmě jsem vedl lidi a řešili jsme přesně tyhle problémy co máte vy, se systémem také umím pracovat. Myslím, že bych u vás mohl uplatnit to, co umím.
- Varianta odpovědi – prodávám firmu: Protože se mi líbí, co vaše firma dělá, jakou má pověst a jak se prezentuje. Umím se ztotožnit s vaším produktem a zejména se mi na něm líbí (xy). Dovedu si představit, že bych u vás uplatnil své dovednosti, co se týká vedení lidí a obchodu.
» 4 věci, za které vás personalista nepochválí
Vyhněte se sarkasmu
Někdy se kandidáti snaží být vtipní a vlastně otázku personalisty „shodí“ sarkastickou poznámkou. Někteří vtipem získávají čas na rozmyšlenou. Nepůsobí to dobře. Naopak to ukazuje na malou schopnost zpracovat informaci v pozitivním tónu anebo na to, že si člověk může brát věci osobně, i když to zahraje do vtipu. Sarkasmus je vlastně lehká forma násilí (protože je vždy na něčí účet), a proto se mu vyhněte.
Buďte pozitivní a klidně přiznejte chybu
Snažte se, aby vaše odpovědi byly pozitivní. Pokud se něco nepovedlo, co jste si z toho vzali? Co jste získali díky těžké etapě? Co jste si uvědomili díky nevyhovující předchozí práci?
Všechno, co řeknete, by mělo ve výsledku vyústit v pozitivní výsledek – tedy, že jste se něco naučili. To ocení každý zaměstnavatel. A díky tomuto principu se ani nemusíte u pohovoru bát přiznat, že jste někdy udělali chybu.
» Podívejte se na nové nabídky práce
Tereza Valášková
Autorka projektu Průvodce kariérou, dříve pracovala jako personalistka.
