Harmonické vztahy mezi nadřízenými a podřízenými jsou na českých pracovištích spíše vzácné. Ukázal to nový průzkum portálu Jobs.cz. Pouze 18 procent respondentů prohlásilo, že si na svého šéfa nemohou stěžovat – rozumí si s ním jak po profesní, tak po lidské stránce. V anketě odpovídalo 2584 lidí.
Polovina lidí chce dát výpověď
Více než polovina tuzemských zaměstnanců, konkrétně 52 procent, je přitom z chování svého nadřízeného lidově řečeno „na prášky“. Tato skupina respondentů si už dokonce kvůli neshodám se šéfem začala hledat nové zaměstnání.
Šéf-suchar nebo kamarád-diletant
11 procent Čechů si se svým vedoucím lidsky rozumí, nemají však velkou důvěru v jeho profesní a řídíci schopnosti. Dalších 6 procent respondentů to má přesně naopak: šéfa si váží jako odborníka, ale z lidského hlediska se s ním míjejí.
Američané jsou na tom podobně jako Češi
Problematické vztahy s nadřízeným má podle loňského průzkumu psycholožky Michelle McQuaidové i většina Američanů: kdyby si mohli vybrat, jestli se zbaví současného šéfa nebo dostanou přidáno, 65 procent zaměstnanců by zvolilo první možnost.
Málo komunikace, málo pochval
Proč Češi se svými šéfy nevycházejí? „V mnoha případech se u nadřízených nejedná o skutečný nedostatek profesních nebo osobních kvalit, ale o zanedbanou oblast komunikace a podcenění významu motivace,“ vysvětluje Tomáš Ervín Dombrovský, analytik Jobs.cz.
» Řídíte druhé? Zapracujte na svých manažerských dovednostech
Důsledky demotivace
Demotivovaní zaměstnanci pak těžko mohou podávat nadprůměrné výkony. Respektive mohou – ale raději se o to pokusí v jiné firmě. Za šéfa, kterého zajímají jen excelové tabulky a který neumí pochválit, je také málokdo z podřízených ochoten „kopat“.
Nařízování nefunguje
„Pokud nadřízený nemá ve svém týmu respekt, může sice krátkodobě direktivním stylem řízení vynutit vyšší výkon, ale u jeho lidí poměrně rychle mizí motivace přicházet s novými nápady či se jakkoliv angažovat nad rámec jasně daných povinností,“ dodává Tomáš Dombrovský.
3 styly řízení aneb Poznáváte svého šéfa?
Řídících stylů je mnoho, ale pojďme se podívat alespoň na tři nejčastější:
Autoritativní styl
Šéf je tím, kdo má vždy první i poslední slovo. Rozděluje úkoly a jejich plnění pak osobně kontroluje. Názory podřízených ho příliš nezajímají. Vládne pevnou rukou.
Plus: Každý zaměstnanec ví, co má dělat a jaký výsledek se od něho očekává.
Minus: Členové týmu mají nulovou možnost projevit vlastní iniciativu.
Demokratický styl
Tento šéf rád přenechává část své odpovědnosti podřízeným. Důležitá rozhodnutí nedělá bez nich, vždy je vyzve, aby navrhli řešení. Vyjádřit se může každý, ale platí, že nadřízený má právo veta.
Plus: Lidé přispívají svými názory a myšlenkami, nevyhýbají se odpovědnosti.
Minus: Někdy se o problému tak dlouho demokraticky diskutuje, až se prošvihne nejlepší čas pro přijetí řešení.
Volný průběh
Tento šéf se cíleně tváří, jako by šéfem ani nebyl. Nechává podřízené, aby si sami rozdělili práci a určili termíny, kdy úkoly splní. Když se objeví problém, nadřízený sleduje spíše z povzdálí, jak si tým poradí.
Plus: Lidé naplno projeví, co v nich je.
Minus: Tým bez jasného vedoucího může v některých situacích tápat.
Jobs.cz
